O Písmu svatém
Obsah
Kapitola 1. Písmo svaté neboli Slovo je Božská Pravda sama. 1 Aby odstranil všechny pochybnosti o tom, že povaha Slova je taková, odhalil mi Pán vnitřní smysl Slova. Ve své podstatě je tento smysl duchovní a ve vztahu k vnějšímu smyslu, který je přírodní, se má jako duše k tělu. 4 Kapitola 2. Ve Slově je duchovní smysl, dosud neznámý. 5 b. Duchovní smysl je v celku Slova i v každé jeho jednotlivé části. To lze nejlépe poznat z příkladů, jako je následující. Jan říká ve Zjevení: 9 d. Působením duchovního smyslu je Slovo božsky inspirováno a je svaté v každém slově. V církvi se říkává, že Slovo je svaté, a to proto, že tak pravil Jehova Bůh. 18 e. Duchovní smysl Slova dosud nebyl znám. V práci Nebe a peklo (č. Nebe a peklo 87-105) jsem ukázal, že vše v přírodě a podobně i v lidském těle, stejně každá jednotlivá částečka přírody i lidského těla, odpovídají duchovním věcem. 20 Duchovní smysl nebude nadále sdělen nikomu, kdo nesetrvává v ryzích pravdách od Pána. Důvod je ten, že duchovní smysl nikdo nemůže nahlédnout, nedá-li mu to Pán a není-li v ryzích pravdách od Pána. 26 Kapitola 3. Doslovný smysl Slova je základnou, schránou a oporou jeho duchovního a nebeského smyslu. 27 Kapitola 4. Božská Pravda je v doslovném smyslu Slova Božího ve své plnosti, ve své svatosti a ve své moci. 37 Že pravdy doslovného smyslu Slova jsou předznamenány základem hradby Nového Jeruzaléma (Zjevení 21). 43 Pravdy a dobra doslovného smyslu Slova mají svůj obraz v urimu a thummimu. Urim a thummim byly na Áronově efodu: Áronovo kněžství představovalo Pána vzhledem k Božskému dobru a dílu spásy. Kněžská neboli posvátná roucha představovala Božskou pravdu z Božského dobra. 44 Pravdy doslovného smyslu Slova jsou zobrazeny drahými kameny v zahradě Eden, v níž prý byl podle Ezechiela král Tyrský. 45 Obrazem doslovného smyslu Slova jsou opony a pokrývky svatostánku. Svatostánek představoval nebesa a církev, a proto jeho formu ukázal Jehova na hoře Sinai. 46 Vnějšek jeruzalémského chrámu představoval vnějšek Slova, který náleží jeho doslovnému smyslu - a to proto, že chrám představoval totéž co svatostánek, tedy nebe a církev a tudíž i Slovo. 47 Slovo ve své slávě bylo zpřítomněno Pánem, když byl proměněn. 48 Kapitola 5. Učení církve má být čerpáno a potvrzováno z doslovného smyslu Slova. 50 a. Slovo nemůže být pochopeno bez nauky. Je tomu tak proto, že Slovo ve svém doslovném smyslu sestává výlučně ze souvztažností: to proto, aby v něm duchovní a nebeské věci mohly být současně a společně a každé jednotlivé slovo aby mohlo být jejich schránou a oporou. 51 b. Učení má být čerpáno z doslovného smyslu Slova a z něj má být rovněž potvrzováno. Důvod je ten, že v něm a nikde jinde je Pán přítomen s člověkem, osvěcuje ho a učí jej pravdám církve. 53 c. Ryzí pravda, která musí pocházet z nauky, se nejeví v doslovném smyslu nikomu, kdo není osvícen Pánem. Osvícení pochází jedině od Pána a nachází se u těch, kdo milují pravdy pro ně samotné a uplatňují je v životě: pro jiné toto osvícení ve Slově není. 57 Kapitola 6. Prostřednictvím doslovného smyslu Slova vzniká spojení s Pánem a společenství s anděly. 62 Kapitola 7. Slovo se nachází ve všech nebesích a je zdrojem andělské moudrosti. 70 Kapitola 8. Církev povstává ze Slova a je taková, jaké je její pochopení Slova. 76 Kapitola 9. V každé části Slova se nachází manželství Pána a církve a z něj vycházející manželství dobra a pravdy. 80 Kapitola 10. Kacířství mohou být čerpána z doslovného smyslu Slova, je však zavrženíhodné je potvrzovat. 91 Kapitola 11. Pán přišel na svět, aby naplnil Slovo a stal se tak božskou Pravdou neboli Slovem i v poslední mezi. 98 Kapitola 12. Slovu, které je nyní na světě, předcházelo Slovo, které bylo ztraceno. 101 Kapitola 13. Prostřednictvím Slova jsou ve světle i ti, kdo jsou mimo církev a nemají Slovo. 104 Kapitola 14. Bez Slova by nikdo nemohl mít povědomí o Bohu, o nebi a pekle, o životě po smrti, a tím méně o Pánu. 114
