Božská Láska a Moudrost
Obsah
Kapitola I. [Stvořitel] 1-3 Pouze Bůh, tedy Pán, je Láska sama, protože je Život sám. Andělé a lidé jsou příjemci života. 4-6 Božství se nenachází v prostoru. 7-10 Bůh je pravý Člověk. 11-13 Bytí a jeho projev tvoří v Bohu-Člověku jeden rozlišitelný celek. 14-16 Nekonečné tvoří v Bohu-Člověku jeden rozlišitelný celek. 17-22 Existuje jeden Bůh-Člověk, jenž je zdrojem všeho. 23-27 Vlastní Božskou podstatou je Láska a Moudrost. 28-33 Božská Láska je součástí Božské Moudrosti, Božská Moudrost je součástí Božské Lásky. 34-39 Božská láska a Božská Moudrost je substance a forma. 40-43 Božská Láska a Moudrost jsou substance a forma o sobě - jsou proto vlastním a jedinečným jsoucnem. 44-46 Božská Láska a Božská Moudrost nemůže jinak než být a projevovat se v druhých, ze sebe stvořených. 47-51 Vše ve vesmíru je stvořeno Božskou Láskou a Božskou Moudrostí Boha-Člověka. 52-54 Vše ve stvořeném vesmíru je příjemcem Božské Lásky a Božské Moudrosti Boha-Člověka. 55-60 Vše stvořené je určitým obrazem člověka. 61-64 Užitky všech stvořených věcí stoupají po stupních od nejnižší úrovně až k člověku a skrze člověka k Bohu-Stvořiteli, svému zdroji. 65-68 Božství vyplňuje bezprostorově veškerý prostor. 69-72 Božství je bezčasově přítomno ve veškerém čase. 73-76 To plyne z dvou předchozích kapitol - z toho, že Božství je přítomno bezprostorově ve veškerém prostoru a bezčasově ve veškerém čase. Existuje velký a největší prostor a malý a nejmenší prostor. 77-82 Kapitola II. [Prostředky stvoření] 83-88 Ze slunce, jež vzniká z Božské Lásky a Božské Moudrosti, plyne teplo a světlo. 89-92 Ono slunce není Bohem; je vyzařováním z Božské Lásky a Božské Moudrosti Boha-Člověka. Totéž platí pro teplo a světlo z onoho slunce. 93-98 Duchovní teplo a světlo, jež vznikají vyzařováním od Pána jako ze slunce, tvoří jeden celek stejně jako jeho Božská Láska a Moudrost. 99-102 Slunce duchovního světa se objevuje ve střední výšce, ve stejné vzdálenosti od andělů jako slunce přírodního světa od lidí. 103-107 Vzdálenost mezi sluncem a anděly v duchovním světě je zdánlivá a závisí na tom, jak andělé přijímají Božskou Lásku a Moudrost. 108-112 Andělé jsou v Pánu a Pán je v nich; a protože andělé jsou příjemci, pouze Pán je nebem. 113-118 Východ v duchovním světě je tam, kde se nachází Pán jako slunce; tím jsou určeny i ostatní oblasti. 119-123 Oblasti duchovního světa nepocházejí od Pána jako od slunce, ale od andělů, a to podle jejich schopnosti přijímat. 124-128 Andělé se tváří neustále obracejí k Pánu jako ke slunci, a tak mají jih po pravici, sever po levici a západ za sebou. 129-134 Všechny vnitřní úrovně mysli i těla andělů jsou obráceny k Pánu jako ke slunci. 135-139 Všichni duchové, ať jsou jakéhokoli charakteru, se obdobným způsobem obracejí ke své vládnoucí lásce. 140-145 Božská Láska a Božská Moudrost, jež vyzařují z Pána jako ze slunce a vytvářejí teplo a světlo v nebi, jsou Božským vyzařováním, tedy Duchem svatým. 146-150 Pán stvořil vesmír a vše v něm prostřednictvím slunce, které je prvotním vyzařováním Božské Lásky a Moudrosti. 151-156 Slunce přírodního světa je čistý oheň, a proto je mrtvé; a protože příroda pochází z tohoto slunce, je také mrtvá. 157-162 Bez oněch dvou sluncí, jednoho živého a druhého mrtvého, by nedošlo k žádnému stvoření. 163-166 Cíl stvoření - tedy návrat všeho ke Stvořiteli a spojení s Ním - se naplňuje na konečné úrovni. 167-172 Kapitola III. [Struktura stvoření] 173-178 Existují různě stupně lásky a moudrosti, a proto i různé stupně tepla a světla, stejně jako různé stupně atmosfér. 179-183 Existují dva druhy stupňů, vertikální a horizontální. 184-188 Vertikální stupně jsou stejnorodé; jeden vychází z druhého ve stejném pořadí jako účel, příčina a účinek. 189-194 První stupeň je úhrnem a podstatou následujících stupňů. 195-198 Veškerá dokonalost ro ste a stoupá se stupni a podle stupňů. 199-204 V postupném řádu je první stupeň nejvýše a třetí stupeň nejníže, zatímco v simultánním řádu první stupeň tvoří střed a třetí stupeň okraj. 205-208 Konečný stupeň je souhrnem, schránou a základnou stupňů předchozích. 209-216 Vertikální stupně nacházejí ve svém konečném vyjádření naplnění a sílu. 217-221 Stupně obou druhů se nacházejí ve všem stvořeném, v té největší i té nejmenší skutečnosti. 222-229 V Pánu se nacházejí tři vertikální, nekonečné a nestvořené stupně, a v člověku tři konečné a stvořené stupně. 230-235 Tyto tři stupně existují v každém člověku od narození a mohou se otevírat postupně. Když jsou otevřeny, člověk je v Pánu a Pán je v člověku. 236-241 Ačkoli duchovní světlo vplývá do člověka skrze tři stupně, duchovní teplo do něj nevplývá, pokud se člověk nevyhýbá zlům jako hříchům a nehledí k Pánu. 242-247 Pokud není v člověku otevřen vyšší, duchovní stupeň, stává se přírodním a smyslovým člověkem. 248-255 Přírodní stupeň lidské mysli, nahlížen sám o sobě, je postupný, ale díky souvztažnosti s oběma vyššími stupni se při svém pozvednutí jeví jako oddělený. 256-259 Přírodní mysl, jež je obalem a schránou vyšších stupňů lidské mysli, je reaktivní. Nejsou-li vyšší stupně otevřeny, reaguje proti nim; jsou-li otevřeny, působí s nimi v souladu. 260-263 Zlo pochází ze zneužití schopností člověku vlastních - rozumnosti a svobody. 264-270 Zla a nepravdy jsou naprosto protikladné dobrům a pravdám. Zla a nepravdy jsou totiž ďábelské a pekelné, zatímco dobra a pravdy jsou Božské a nebeské. 271-276 Vše, co je součástí tří stupňů přírodní mysli, se uzavírá do skutků, které činíme tělesně. 277-281 Kapitola IV. [O způsobech stvoření] 282-284 Pán od věčnosti neboli Jehovah vytvořil sám ze Sebe slunce duchovního světa, a z něj stvořil vesmír a vše v něm. 290-295 V Pánu jsou tři skutečnosti, jež jsou Pánem: Božská Láska, Božská Moudrost a Božská Užitečnost. 296-301 Atmosféry, jež jsou tři v obou světech, duchovním a přírodním, se na poslední úrovni zakončují v substancích a látkách charakteristických pro zemi. 302-304 V substancích a látkách, jež vytvářejí zemi, není nic z Božství o sobě; avšak z Božství o sobě pocházejí. 305-306 Veškeré užitky, jež jsou cíli stvoření, se nalézají ve formách a nabývají těchto forem ze substancí a látek charakteristických pro zemi. 307-318 Vše ve stvořeném vesmíru je z hlediska užitečnosti obrazem člověka; to svědčí o tom, že Bůh je Člověk. 319-326 Všechny věci, které Pán stvořil, jsou užitečné. Jsou užitečné v takovém pořadí, stupni a ohledu, v jakém se vztahují k člověku a skrze člověka k Pánu, svému zdroji. 327-335 Zlé užitky nestvořil Pán, ale vznikly současně s peklem. 336-348 Viditelné skutečnosti stvořeného vesmíru dosvědčují, že příroda nic nestvořila a nic nevytváří, ale že vše tvoří Pán ze Sebe prostřednictvím duchovního světa. 349-357 Kapitola V. [Cíl stvoření] 358-361 Vůle a rozum, jež jsou příjemci lásky a moudrosti, sídlí v celém mozku a v každé jeho části, a proto v celém těle a v každé jeho části. 362-370 To prokážeme v následujícím pořadí: 371-393 Souvztažnost srdce s vůlí a rozumu s plícemi nám umožní poznat vše, co lze poznat o vůli a rozumu neboli o lásce a moudrosti - tedy vše o lidské duši. 394-431 Počáteční stav člověka po početí. 432
